pátek 24. února 2012

2. únor: Pouť začíná

Má dlouhá cesta pod střechu světa začala ve skutečnosti o den dříve – Česko v té době sužovaly ukrutné mrazy, vydal jsem se proto už večer před odletem do Prahy , kde jsem přes noc nalezl azyl v místním TH s noclehem v útulné Stevově kanceláři.
Druhý den na letišti se začala postupně scházet česká část výpravy a měl jsem konečně možnost poznat posledního mně jejího neznámého člena Kubu Šimmera spolu s jeho rodinným doprovodem. Následovalo pár hodin čekání, které zpestřila příhoda na odbavování zavazadel, při níž se paní od Turkish Airlines pochválila Steva za jeho dobrou češtinu, načež se stejného komplimentu domáhal i Mojmír, ukazuje svůj slovenský pas.
Pár chvil po první letištní kontrole mě v letištní trafice praštil do očí titulek z MF Dnes hlásající konec plzeňských práv, což byla pro mě na dva týdny poslední zpráva o dění v Česku.  Během jedné z kontrol příručních zavazadel zabavili Mojmírovi deodorant – měl totiž víc než 100 ml. To já měl větší štěstí, do své brašny jsem si narval i sprej na boty (125ml) a opalovací krém(100ml), ale naštěstí na nic nepřišli. :-) 
Asi ne nadarmo mají Turkish Airlines pověst nejlepších aerolinek v Evropě, i když pár vad na kráse by se najít dalo – při nástupu do letadla se rozdávaly noviny a pro mě už nebyla na výběr periodika v pro mě srozumitelné řeči – turečtina mezi ně žel nepatří a preferuju hutnější čtení než bulvár coby leporelo pro dospělé. Naštěstí mi pak Steve v letadle zapůjčil International Herald Tribune, za což mu patří díky.
Pár lidí naštvalo i zpoždění, už jsme mysleli, že neodletíme. Jakýsi děda, co měl naplánováno v Turecku strávit dva dny, nadával zmíněné společnosti do „debilů.“ Vzlétli jsme asi o dvě hodiny později a zpoždění mně ani zas tak nevadilo, protože nám výrazně zkrátilo čekání v Istanbulu.
Můj první pohled na Istanbul v celém životě byl se zasněženými palmami na pobřeží – bylo zde nezvyklých -1 stupňů. Na Atatürkově letišti jsme si v první chvíli připadali trochu jako o pár stovek kilometrů jižněji v labyrintu v Knossu, vše jsme ale naštěstí včas našli a je tak tak se k nám stihli přifařit dva naši maďarští souputníci Patrik a Barnabas.
Čekala nás daleká cesta na východ. V letadle jsem si zjistil následující údaje o počasí:
                                         Istanbul a Řím  -1° C
                                         Praha -17° C
                                         Oslo 4° C
Kdo chtěl tehdy v Evropě za teplejším počasím, bylo pro něho výhodnější zvolit sever Evropy než Středomoří.

Žádné komentáře:

Okomentovat