Po velmi pozdním vstávání kolem osmé hodiny jsme se vypravili směr konečný bod našeho putování předhůřím Himalájí – Nayapul. Cesta netrvala příliš dlouho. Parkrát nás vyrušili místní školáci, kteří si nás spletli s chodícími peněženkami. Těsně před polednem jsme po 2 kontrolách na Check-pointu po několika dnech opět spatřili cestu s pevným povrchem. Během oběda se v Nayapulu konečně Aschichovi konečně ozval Subiq, který vedl druhou část výpravy a posléze se celá naše výprava dala opět dohromady.
Cesta taxíkem do Pokhary byla celkem napínavá, jako téměř všechny v Nepálu, zvláště když jsou některé úseky téměř neudržované a za celou dobu pobytu jsem zde téměř nenarazil na jedinou dopravní značku. Během cesty se jeden z maďarských souputníků Patrik zmínil o politické situaci v Maďarsku. Asi bych sice ve všem nesdílel jeho nadšení pro nynější maďarskou vládu, ale víceméně se mi potvrdilo to, co jsem si myslel už dlouho - řeči o „konci demokracie“ v Maďarsku nejsou ničím než projevem paranoie či neznalosti maďarských poměrů, případně obojího.
Večer jsme strávili v jedné z místních lepších restaurací, kde se vařila evropská jídla. Kuřecí řízek byl po týdnu s těstovinami celkem příjemnou změnou. Jen to spaní nám poté trochu kazila místní zlatá mládež, která zde pařila dlouho do noci.
Žádné komentáře:
Okomentovat