sobota 24. března 2012

14. únor: „Incredible“ India

Den, kdy svět šílí z Valentýna, měla být završením celého našeho tripu návštěva Tadž Mahal v několik hodin vzdálené Agře. Na jedné straně jsme během cesty mohli obdivovat pokrok nové, moderní a sebevědomé Indie v podobě rychle rostoucích budov ze skla a betonu, a nově postavených několikaproudových dálnic.  Indie má však i svoji odvrácenou tvář – slumy plné špíny a s nimi neodmyslitelně spojená bída. Podmínky, ve kterých žili, svoji hrůzností někdy i předčily to, co jsem spatřil na periferii nepálské metropole.  Ta malá část oné „Incredible“ India, kterou mi bylo dopřáno vidět, byla neuvěřitelná právě pro množství svých kontrastů.
Pohled na místní továrny byl jako vystřižený z evropské reality průmyslových měst 19. století. Země nezačnou řešit problémy životního prostředí, dokud nedosáhnou určitého bodu blahobytu a bylo vidět, že Indie ho ještě zdaleka nedosáhla. Stalo se však něco, co nikoho z nás, kteří jsme už duchem byli obdovovat krásy Tadž Mahalu, nenapadlo ani v té nejbujnější fantazii – do cesty nám vlítla srna a srazila se s naším taxíkem. Všichni jsme vyvázli bez zranění, ale museli jsme čtyři hodiny čekat uprostřed jedné indické osady. Přestože je angličtina jedním z oficiálních jazyků Indie, znalost angličtiny byla u našeho řidiče velmi chabá. Asi si dovedete představit, že domluvit se s ním nebylo zrovna jednoduché. Co bylo horší, jeho šéf sice anglicky uměl dobře, nicméně domluva s ním nebyla o nic lepší.  Když už se konečně ráčili vypravit náhradní taxi, bylo nám oznámeno, že cestu do Agry už nestihneme a jakékoli odškodnění nepřipadalo v úvahu. Indie má ještě mnoho co dohánět, a to nejen ve vztahu ke svým zákazníkům.
Všichni jsme byli samozřejmě zklamaní a po večeři v YMCA jsme se vypravili na letiště. Před námi byly dlouhé hodiny čekání a k ránu se těsně před naším odletem rozdělily cesty Steva, který pokračoval na cestě dále na jih Indie a zbytku skupiny cestujícím směr Istanbul. Aby toho nebylo málo, tak Mojmírovi zabavili při odbavování nůž zakoupený v Nepálu, protože si ho omylem dal do příruční tašky. Byli jsme celkem rádi, že jsme „neuvěřitelnou Indii“ a „největší demokracii světa“ opustili.

Žádné komentáře:

Okomentovat