Z „perly Nepálu“ jsme po silnici, kterou brázdily prevážně náklaďáky indické značky Tata putovali do Kathmandu. Neklamným ukazatelem blížící se metropole a také velikosti bídy bylo i rostoucí množství vlaječek a plakátů se srpem a kladivem. Po příjezdu jsem se vypravil s Mojmírem na procházku po nejzapadlejších čtvrtích nepálské metropole, připomínajících výjevy ze sociálních románů z 19. století a zpestřením bylo občasné nahlédnutí do některého z místních chrámů. Nějak se nám ale podařilo ztratit, ba co hůře začalo se stmívat. Kromě špíny, zápachu a nepořádku nám začaly být nepříjemné i místní dotěrné děti, které se za bílého dne jinak příliš neprojevovaly. Nakonec se nám však díky Bohu podařilo dostat se ve zdraví a bez jakékoli ztráty našeho majetku zpět do našeho na místní poměry luxusního hotýlku Clarion.
Žádné komentáře:
Okomentovat