Předposlední den našeho pobytu v zemi pod střechou světa jsme strávili chozením po místních památkách. Naší první zastávkou se stala místní buddhistická stúpa. Před pokladnou se couralo pár malých kluků, co vypadali na kapsáře. Pro lidi, co zrovna nemusí vysokohorské výstupy, netouží po adrenalinových zážitcích a chtějí jen pořídit pár zajímavých fotek je to místo v Nepálu zaslíbené. Stúpa rozhodně patřila k těm fotogeničtějším místům v nepálské metropoli. Zážitek mi trochu pokazil jen jeden místní dotěrný klučina. Cosi po mě co loudil. A taky zpěv místních mnichů, který zněl jako vymývání mozků.
Daleko zajímavějším (a vůbec nejsilnějším) zážitkem za celý den však bylo naše druhé zastavení v hinduistickém chrámovém komplexu Pashupatinath. Nic pro útlocitnější povahy. Nejprve jsme procházeli řadou menších svatyní, vedle nichž vegetili místní guruové – prý zde měli mít v tu dobu nějaký sraz či co a dokonce i dotovaný místní vládou. I bez štědrého státu by guruové rozhodně hlady neumřeli – v pohodě dokážou vyžít z milodarů prostých hinduistických „oveček.“ Pokud se vám nechce pracovat a nevadí Vám skromnější způsob života, odjeďte do Indie či Nepálu a dejte se na dráhu gurua. Jedinou vaší povinností bude meditovat či aspoň meditaci předstírat a ještě si zato získáte úctu a respekt místních prostých lidí.
Skutečným „zlatým hřebem“ ale byl náš voyeuristický zážitek při sledování místních hinduistických pohřbů. Součástí chrámového komplexu vedle tzv. posvátné řeky (připomínající spíše stoku) bylo také místo pro spalování místních (a okolních) nebožtíků. Hinduisté totiž věří, že při vysypání popela do posvátné řeky bude ukončen jejich koloběh života (samsára) a dosáhnou tak stavu vysvobození zvaného mokša.
Ve zbytku odpoledne jsme zanechalu naší hry na paparrazi a věnovali se nakupování ve čtvrti zvané Thamel. V úzkých uličkách jsme sami či v menších skupinkách za neutuchajícího kvílení klaksonů motorek a aut šmejdili místními obchůdky a pátrali po něčem, čím bychom potěšili sebe či naše nejbližší. K tomu se na nás občas zavěsili tací, co nám nabízeli zprostředkování treku v Annapurnském pohoří. Nevim, jak jejich přesvědčování zabralo na ostatní, ale u nás měli smůlu. Pár věcí jsem nakoupil, ale na rozdíl od některých dalších účastníků jsem nakupování nepojal jako „chasing prices,“ neb se mi příliš nechtělo dále zatěžovat svoji krosnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat