Město Pokhara, kam jsme se dostali po půldenním putování ušmudlaným autobusem, se absolutně vymykalo tomu, co jsem se o ní dočetl. Čekal jsem malé městečko kdesi na konci světa, kde lišky dávají dobrou noc. Byl jsem připravený na to, že mně čeká pobyt v ještě větší díře než je Kathmandu.
Opak byl ale pravdou a už na předměstí jsem viděl několikapatrová stavení připomínající domečky pro panenky, cosi na způsob našich satelitních městeček. Tak čisté ulice a upravené budovy by se člověk v nepálské metropoli sotva dohledal. Nebylo divu, Pokhara je nejbohatším místem v celém Nepálu.
V Kathmandu jsem mohl zahlédnuté západní či chcete-li bílé turisty málem spočítat na prstech jedné ruky, zato v Pokhara se jimi coby výchozí bod trekkerů doslova hemžila. V Pokhaře už jsou na turisty mnohem více zvyklí, o čemž svědčí i zástup všelijakých pochybných podniků, který nás oblehl hned při výstupu z autobusu a otravoval nás svými nabídkami pokojů s hifi připojením, teplou sprchou a kdoví ještě čím.
Pokhara by byla mnohem důstojnější a výstavnější nepálskou metropolí než Kathmandu se svými zaprášenými uličkami, které nepoznaly dlažbu ani asfalt. Kdyby se rozšířilo místní letiště svojí velikostí a vybavením ne o mnoho větší než sportovní letiště, mohla by se stát jedním z nejnádhernějších hlavních měst na světě. Které hlavní město by dokázalo skloubit jezerní scenérii s výhledem na střechu světa? Plakát se srpem a kladivem jsem zde mimochodem neviděl ani jeden.
Žádné komentáře:
Okomentovat